Nobelista vs. selský rozum. Vlády populistů a autokratů k prosperitě nevedou
KOMENTÁŘ. Je to trochu, jako když se nezkušený návštěvník galerie poprvé postaví před obrazy moderních autorů a diví se „co je to za patlaninu“ a „to bych zvládl taky“. Tvrzení, že společnosti se špatným právním řádem a institucemi, které vykořisťují obyvatelstvo, nepřinášejí růst ani změny k lepšímu a že prosperitě nejlépe svědčí demokracie, může znít podobně „samozřejmě“. Ale samozřejmé to není…
Za „dlouholetý výzkum vlivu institucí na ekonomický růst a prosperitu národů“ byla vloni udělena Nobelova cena za ekonomii. Získal ji profesor americké MIT (Massachusetts Institute of Technology) Daron Acemoglu spolu s kolegy Simonem Johnsonem a Jamesem A. Robinsonem.
I ve svých dalších pracích Daron Acemoglu, jeden z nejcitovanějších ekonomů světa, ukázal, že demokratické instituce podporují inovace a ekonomický růst, zatímco autoritářské systémy často vedou k stagnaci.
Přesto je i v současné bohaté Evropě demokracie na ústupu. Naopak narůstá populismus, nacionalismus a poptávka po takzvaných silných lídrech.
Pokud někdo říká něco, co je v příkrém nesouladu s „mým přesvědčením“ – třeba že ta zlopověstná Evropská unie je navzdory všem výhradám pro nás skvělá, stačí se jen otočit zády a říct: „No, ale já si to nemyslím.“ Hotovo. Tečka. Šach, mat, nobelisto!
Proč má Česko štěstí
Minulý týden Acemoglu přijel na pozvání banky ČSOB a Hospodářských novin do Prahy; jeho vystoupení na summitu Trendy práce se týkalo právě i důležitosti demokracie.
„Demokracie je důležitá jako nikdy předtím. Data dokazují, že je dobrá pro ekonomický růst. V 90. letech to vypadalo na velkou poptávku po demokracii. Od půlky nového tisíciletí ale její podpora v USA i západní Evropě klesá, mluví se o růstu nerovnosti, korupci…“
Česko má podle něj silné demokratické instituce a štěstí, že je součástí EU. Pro zemi jako je Česká republika je podle něj členství v EU naprosto zásadní: „Bez EU by byly Česká republika i další malé ekonomiky rozdrceny.“
Říká to profesor americké univerzity MIT, člověk, o němž se jako o kandidátovi na Nobelovu cenu mluvilo posledních několik let – a nakonec ji také v roce 2024 dostal. Předkládá pro to argumenty, důkazy, fakta, propočty.
Jenže, jak známo, pokud někdo říká něco, co je v příkrém nesouladu s „mým přesvědčením“ – třeba že ta zlopověstná Evropská unie je navzdory všem výhradám pro nás skvělá, stačí se vlastně jen otočit zády a říct: „No, ale já si to nemyslím.“ Hotovo. Tečka. Šach, mat, nobelisto!
Tím spíš, když takový postoj podpoří algoritmy sociálních sítí, bublina jej za to poplácá po ramenou a nadělí kupu lajků.
Nikoli nadarmo i Acemoglu na neblahý vliv sociálních sítí poukazuje: „Svět by byl lepší, kdyby nebyly. Monetizuje se model, kdy nejde o šíření informací, ale o šíření emocí, které nahlodávají demokracii. Ale určitě to není tak jednoduché, že bychom se zbavili vlastní odpovědnosti tvrzením, že za současné problémy mohou sociální média. Je rolí politiků budovat důvěru v demokracii. Silné a funkční instituce jsou více než sociální sítě.“
Rychlá deindustrializace může přinést velké problémy. Z toho plyne obrovská výzva: najít nové zaměstnání pro lidi, jejichž dovednosti už nejsou potřeba.
Když změna přináší i problém
Acemoglu se ve své práci věnuje i dopadu technologických změn, dlouhodobě analyzuje přínosy umělé inteligence. Ta má podle něj sice ohromný potenciál, ale zatím „nedoručuje to, co si od ní slibujeme“. Určitě má ale sloužit k lepšímu rozhodování, identifikaci problémů, filtraci informací, jejich získávání a třídění.
AI je podle něj ale nyní zatím extrémně neefektivní a energeticky náročná technologie: „ChatGPT je asi desetitisíckrát (je to jen odhad, protože tyto firmy přesná data nezveřejňují) méně efektivní, než dotaz zadaný ve vyhledavači Google. A to ještě může být výsledkem lež.“
S životem v demokracii a nezbytným sociálním smírem změny v ekonomice a přístupu k práci nicméně AI úzce souvisí.
I průmyslové země jako je Česká republika se musí připravit na to, že služby budou v ekonomice hrát stále větší roli. I tam ale bude muset růst produktivita, právě s využitím moderních technologií a umělé inteligence.
„Rychlá deindustrializace může přinést velké problémy. Z toho plyne obrovská výzva: najít nové zaměstnání pro lidi, jejichž dovednosti už nejsou potřeba. Často pak končí v málo placených a málo produktivních službách,“ říká Acemoglu.
Technologický vývoj musí tedy myslet i na ty méně šťastné, méně kompatibilní a méně schopné se změnám přizpůsobit. Právě frustrace, obava, strach z neznáma, nejistota je to, co dnes vede k oblibě politiků slibujících rychlá, zkratkovitá řešení, k volbě populistických či autokratických stran.
Jenže ty, jak teď víme i díky panu Acemogluovi, ve skutečnosti k žádné dlouhodobé prosperitě nevedou.
České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Plzeň začne regulovat vizuální smog. Obří plachty na domech ale patrně zůstanou
Aleš Rozehnal: To, že zločinec podaruje stát, není ve světě až tak neobvyklé
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
34 komentářů
Je mi líto, „internacionalismus“ je zabiják prosperity. Pokud nám bruselští byrokraté zakazují vyrábět léky, ba dokonce je i jen kupovat naveliko a adjustovat je do finálních „platíček“, co se pak prodávají v lékárnách, tak je prostě něco špatně.
Potřebujeme politiky, pro které bude Česká republika na prvním místě a EU, Ukrajina, „záchrana planety“ atd. někde za stým.
Bruselští byrokraté nám nezakazují vyrábět léky (lži je potřeba pojmenovávat, jinak se jich nezbavíme).
Zakázali a zakazují. Hlavní problém je ovšem v tom, že neexistuje jediný důvod, proč by měl bruselským úředník rozhodovat o tom, co si na svém území a za své budeme vyrábět. Zcela jistě je to jeden z mnoha důvodů pro odchod z EU.
Vám by už měl A. S. Pergillové někdo konečně zakázat lhát.
Zbytečné. Spíš je až fascinující, že někteří lidé mají lhaní tak hluboko zažrané, že se pomalu cítí dotčeni, když jim někdo řekne, že nemají pojmenovávat modrou jako žlutou. Příšerné, ale nic s tím neuděláme – kromě označení těch lží. Takže znovu: Brusel nám nezakazuje vyrábět léky.
Skeptiku, ty zákazy prostě existují. To, že si je nedokážete vyhledat v oficiálních dokumentech EU, nebo ve zdrojích, které tyto dokumenty excerptují, je jen a jen váš problém A jste nádhernou ukázkou toho, že někteří lidé by asi neměli mít hlasovací právo, pokud se nedokáží ani v elementárních problémech politiky orientovat.
A. S. Pergill 4. 6. 2025 (11:08)
Kdykoliv jsem od vás A. S. Pergillové chtěl, abyste místo nekonkrétních blábolů své lži konkrétně zdokumentovali, buď jste uvedli, že si mám vaše lži ověřit na internetu a dohledat si zdroje vašich lží sám, nebo jste uvedli nějaký konspirační web, nebo jste uvedli stránku, na které se ukázalo být něco zcela jiného a vámi překrouceného, nebo jste zmlkli. Držíte se ve svých lžích úzkostlivě pouze oněch čtyř D ruské propagandy uvedených v knize Jsme Bellingcat: Dismisss-odmítnout, Distort-překroutit, Distract-odvést pozornost a Dismay-zastrašit, vystrašit. Nic jiného jste nám tu za ta léta, co vaše příspěvky sleduji, nepředvedli.
V dokumentech hledat dokážu, ale těžko mohu najít dokument, který existuje pouze ve vašich fantaziích, případně existuje, ale je na něm něco úplně jiného, než jste tvrdili A. S. Pergillové, že na něm má být, jako se stalo už mnohokrát. To hlasovací právo byste mi nejraději odebrali z důvodu, že jak tušíte, volím zcela jiné lidi a politické strany, než byste vy A. S. Pergillové chtěli, abych volil. Tak to se opravdu načekáte.
To, že EU negativně reagovala – zákazem na uctivou supliku ministra Válka zákazem postavit výrobu na adjustaci ve velkobaleních koupených léků do finálních (malo)spotřebitelských balení, by opravdu neměl být problém najít.
To, že tyhle věci najít neumíte, je jen a jen váš problém, a ne můj.
Pokud se já odvolávám na nějaký dokument nebo spíše knihu, uvedu vám A. S Pergillové autora, název a dokonce i stranu, kde se daný text vyskytuje. Pokud vy se odvoláváte na nějaký dokument, pak jej buďto také uveďte stejně jako já, nebo pokud toho nejste schopen, pak jděte se svými hloupými kecy ke všem čertům nebo i jinam.
Dobře, tak proč si ten penicilin nevyrábíme, jak min. zdravotnictví avizoval? Továrna na jeho výrobu (prý) stále stojí.
To Hraničář: Zákaz EU. Jinak by to nebyl problém, jako mnoho dalších léků.
Ale vždyť na ty zákazy musíte být zvyklý z dob RVHP. Tehdy nám zakazovali vyrábět mnohem, mnohem víc a to co se smělo, tak jen to co nekonkurovalo výrobkům ze SSSR a ostatních státu RVHP.
Není to tak úplně pravda. Těch zákazů bylo méně, bylo zajištěno, že dané zboží bude i na našem trhu dostupné a v případě, že se zákaz neosvědčil, byl zrušen.
Že Vám není hanba takhle lhát. Nesměli jsme vyrábět lokomotivy které by konkurovaly ruským Sergejům. Museli jsme předat výrobu malých ( Minor)automobilů do Polska kde je vyráběli pod názvem, Siréna. Výrobu multikár do Bulharska ( Balkancar). Největší výrobce žel. vagonů ( Ringhofer) zrušit a vagony vozit z NDR. Atd. atd. atd.
Proti EU je to opravdu zanedbatelné. Navíc, když jsme předali výrobu zvětšováků do Polákům, a ti nedokázali za několik let, přestože měli k dispozici veškerou dokumentaci, vyrobit jediný, tak byla ta výroba vrácena do Meopty Přerov a trh byl vzápětí nasycen Opemusy, vč. umožňujících barevnou fotografii (ještě ho mám schovanej).
No, ono to tak moc nefungovalo. Když v RVHP v 70. letech rozhodli o výrobě kalkulaček přidělili ji Bulharsku a zůstali u toho i když poruchovost byla téměř 100%.. Totéž již zmiňované lok. Dovážely se i když šílená spotřeba, nadměrná hlučnost a navíc ničily kol. svršek. A takto bylo se vším.
Těch jolek jsme měli na ústavu do výuky snad deset a všechny sloužily až do svého morálního opotřebování.
Nebyly to zákazy. Byly to dohody mezi státy, co kdo bude vyrábět, aby si nekonkurovaly. Záleželo na tom, co naši politici dokázali nabídnout a prosadit. Pravdou je, že moc schopní nebyli.
Dohoda??? Diktát Moskvy.
To Hraničář:
Pokud to vztahujete na EU a léky, tak je to blábol, protože léky se v EU prakticky nevyrábějí a vozí se ze zemí mimo EU. Takže naše výroba léků by nikomu v EU nekonkurovala.
Gruzínský premiér: Chtějí nás zatáhnout do války s Ruskem, nedáme se
… rusáckem dosazený slouha vraždící vlastní obyvatelstvo, jsi zapomněl dodat.
Ach jo. Je mi to líto – už minule jsem tu v diskuzi upozorňoval, že – jak je z obsahu článku v odkazu zřejmé, tak pan Acemogl prokazoval tu výhodu západních demokratických států – historicky , ve srovnání s koloniemi,. Což tedy a doufám, nikdo, ani populisté. popírat nebude.
Ono ale dokonce, když se zeptáte těch našich nálepkovaných zmíněných dezolátů extrémistů, nebo nedejbože členů parlamentní opozice, tak Vám taky nebudou tvrdit, že jejich program je udělat z tohoto státu ani kolonii, ani gubernii, ani tu nechtějí zavádět totalitní stát aby to šlo jakkoliv ekonomicky porovnávat.
Ale že jde o čistě mediální boj o hlasy voličů a pak vládu ve státu na další 4 roky, který tím ale zůstane stále demokratický, a o příštích volbách si zase mohou zvolit voliči zase vládu naprosto jinou.
No a vzhledem k tomu že, jak se to říká „voliči hlasují peněženkou“, tak si to skutečně dokáží spočítat stejně dobře, včetně vlivu Brusele, jako p laureát Nobelovy ceny .
Tedy – pokud by to vůbec počítal. Pokud nás tedy -pro učel své vědecké práce nepovažuje za stejné domorodce, jako v kdysi kolonializované Africe.
Jen hlupák věří předvolebním slibům. Daleko důležitější je to co strany neříkají než říkají.
A je to vůbec pravda ? že :
„Vlády populistů a autokratů k prosperitě nevedou“.
Čína je na tom dobře,líp než USA,jen lidem se tam moc nedaří,musí držet hubu.Takže bych spíš řekl,že vlády populistů nevedou ke svobodě než že nevedou k prosperitě.A tudíž svoboda není podmínkou dobré ekonomiky.
V Číně snad vládnou populisté? Tamní režim je spíš podobný tomu bruselskému.
Tak to je opravdu zvláštní A. S. Pergillové, jaké tu občas čtu od vás chvály na čínský režim a devastující nadávky na Brusel, když jsou si tak podobné.
Čína se nesnaží vydávat za demokracii.
A Vám by diktatura Strany vyhovovala? Kolik by jste měl sociální kredit? Pustili by Vás do metra?
Sociální kredit po čínském vzoru hodlá organizovat i EU a nedělám si iluze, že bych ho měl bůhví jak vysoký.
Nicméně Čína nepředstírá, že je demokracie, zatímco EU se prohlašuje za demokracii, byť tenduje k tomu samému, co je v té Číně. A v tom je ten rozdíl mezi nimi.
Snaží, ale vy jste si toho ještě nevšiml.
Nějaké žvásty následníků „Velkého kormidelníka“ nelze považovat za snahu.
Mimochodem, pak tu máme třeba arabské státy, co leží na ropě, a zjistíme že se tam mají líp než ve Švejcarech. Takže počítejme s tím, že tahle teorie pana nobelisty má řadu vyjímek, které by se daly popsat, jak historickým vývojem, tak i politickým systémem.
Zrovna před pár dny jsem četl poměrně zajímavou úvahu, že tam udržují to čemu se u nás v Evropě říkávalo osvícenský monarchismus. Takže pak /ale samozřejmě s tou ropou) jejich občané o nějaké té demokracii západního typu zrovna netouží..