Ekonom Daron Acemoglu při projevu po slavnostním převzetí Nobelovy ceny za ekonomii v prosinci 2024. Foto: Profimedia

Nobelista vs. selský rozum. Vlády populistů a autokratů k prosperitě nevedou

Napsal/a Robert Břešťan 31. května 2025
FacebookXPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Je to trochu, jako když se nezkušený návštěvník galerie poprvé postaví před obrazy moderních autorů a diví se „co je to za patlaninu“ a „to bych zvládl taky“. Tvrzení, že společnosti se špatným právním řádem a institucemi, které vykořisťují obyvatelstvo, nepřinášejí růst ani změny k lepšímu a že prosperitě nejlépe svědčí demokracie, může znít podobně „samozřejmě“. Ale samozřejmé to není…

Za „dlouholetý výzkum vlivu institucí na ekonomický růst a prosperitu národů“ byla vloni udělena Nobelova cena za ekonomii. Získal ji profesor americké MIT (Massachusetts Institute of Technology) Daron Acemoglu spolu s kolegy Simonem Johnsonem a Jamesem A. Robinsonem.

I ve svých dalších pracích Daron Acemoglu, jeden z nejcitovanějších ekonomů světa, ukázal, že demokratické instituce podporují inovace a ekonomický růst, zatímco autoritářské systémy často vedou k stagnaci.

Přesto je i v současné bohaté Evropě demokracie na ústupu. Naopak narůstá populismus, nacionalismus a poptávka po takzvaných silných lídrech.

Pokud někdo říká něco, co je v příkrém nesouladu s „mým přesvědčením“ – třeba že ta zlopověstná Evropská unie je navzdory všem výhradám pro nás skvělá, stačí se  jen otočit zády a říct: „No, ale já si to nemyslím.“ Hotovo. Tečka. Šach, mat, nobelisto!

Proč má Česko štěstí

Minulý týden Acemoglu přijel na pozvání banky ČSOB a Hospodářských novin do Prahy; jeho vystoupení na summitu Trendy práce se týkalo právě i důležitosti demokracie.

„Demokracie je důležitá jako nikdy předtím. Data dokazují, že je dobrá pro ekonomický růst. V 90. letech to vypadalo na velkou poptávku po demokracii. Od půlky nového tisíciletí ale její podpora v USA i západní Evropě klesá, mluví se o růstu nerovnosti, korupci…“

Česko má podle něj silné demokratické instituce a štěstí, že je součástí EU. Pro zemi jako je Česká republika je podle něj členství v EU naprosto zásadní: „Bez EU by byly Česká republika i další malé ekonomiky rozdrceny.“

Říká to profesor americké univerzity MIT, člověk, o němž se jako o kandidátovi na Nobelovu cenu mluvilo posledních několik let – a nakonec ji také v roce 2024 dostal. Předkládá pro to argumenty, důkazy, fakta, propočty.

Jenže, jak známo, pokud někdo říká něco, co je v příkrém nesouladu s „mým přesvědčením“ – třeba že ta zlopověstná Evropská unie je navzdory všem výhradám pro nás skvělá, stačí se vlastně jen otočit zády a říct: „No, ale já si to nemyslím.“ Hotovo. Tečka. Šach, mat, nobelisto!

Tím spíš, když takový postoj podpoří algoritmy sociálních sítí, bublina jej za to poplácá po ramenou a nadělí kupu lajků.

Nikoli nadarmo i Acemoglu na neblahý vliv sociálních sítí poukazuje: „Svět by byl lepší, kdyby nebyly. Monetizuje se model, kdy nejde o šíření informací, ale o šíření emocí, které nahlodávají demokracii. Ale určitě to není tak jednoduché, že bychom se zbavili vlastní odpovědnosti tvrzením, že za současné problémy mohou sociální média. Je rolí politiků budovat důvěru v demokracii. Silné a funkční instituce jsou více než sociální sítě.“

Rychlá deindustrializace může přinést velké problémy. Z toho plyne obrovská výzva: najít nové zaměstnání pro lidi, jejichž dovednosti už nejsou potřeba.

Když změna přináší i problém

Acemoglu se ve své práci věnuje i dopadu technologických změn, dlouhodobě analyzuje přínosy umělé inteligence. Ta má podle něj sice ohromný potenciál, ale zatím „nedoručuje to, co si od ní slibujeme“. Určitě má ale sloužit k lepšímu rozhodování, identifikaci problémů, filtraci informací, jejich získávání a třídění.

AI je podle něj ale nyní zatím extrémně neefektivní a energeticky náročná technologie: „ChatGPT je asi desetitisíckrát (je to jen odhad, protože tyto firmy přesná data nezveřejňují) méně efektivní, než dotaz zadaný ve vyhledavači Google. A to ještě může být výsledkem lež.“

S životem v demokracii a nezbytným sociálním smírem změny v ekonomice a přístupu k práci nicméně AI úzce souvisí.

I průmyslové země jako je Česká republika se musí připravit na to, že služby budou v ekonomice hrát stále větší roli. I tam ale bude muset růst produktivita, právě s využitím moderních technologií a umělé inteligence.

„Rychlá deindustrializace může přinést velké problémy. Z toho plyne obrovská výzva: najít nové zaměstnání pro lidi, jejichž dovednosti už nejsou potřeba. Často pak končí v málo placených a málo produktivních službách,“ říká Acemoglu.

Technologický vývoj musí tedy myslet i na ty méně šťastné, méně kompatibilní a méně schopné se změnám přizpůsobit. Právě frustrace, obava, strach z neznáma, nejistota je to, co dnes vede k oblibě politiků slibujících rychlá, zkratkovitá řešení, k volbě populistických či autokratických stran.

Jenže ty, jak teď víme i díky panu Acemogluovi, ve skutečnosti k žádné dlouhodobé prosperitě nevedou.

Nová kniha
Kniha České průšvihy 1989–2024
HlídacíPes.org vydává novou knihu

České průšvihy 1945–1948

Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)